Petr Bárta - Bártis
Jsme v první polovině sezóny. Zatím hájíte 2.místo. Popiš nám zatím vaší cestu první polovinou.
Myslím si, že výsledky máme zatím vcelku kvalitní. Letos máme trochu problémy s počtem hráčů, ale teď v druhé polovině naše forma určitě ještě poroste směrem k play off. Škoda jen některých ztracených zápasů důsledkem naší nedisciplinovanosti. Ale jsem si jistý, že to se také zlepší.
Jako gólman jsi velice zkušený. V létě jsi se ucházel o post gólmana v extraligovém Liberci. Jak to dopadlo a přineslo ti to něco?
Co se týče zkušeností, je tohle moje čtvrtá florbalová sezona, což není moc. Na druhou stranu jsem toho stihl během těch předchozích tří let odchytat docela hodně. Do Liberce si mě pozvali na začátku letošní přípravy. Musím říct, že ty dva měsíce mi daly víc, než dva předchozí roky. Mým největším problémem byl určitě nedostatek zkušeností. Kluci, se kterými jsem tam byl, mají odchytáno daleko víc kvalitních zápasů, věnovali se jim odmala zkušení trenéři a to se prostě za dva měsíce dohnat nedá. Na druhou stranu se mi alespoň částečně splnil sen v tom, že jsem si na přípravných turnajích zachytal proti hráčům, kteří patří ke špičce a vyzkoušel si tak naplno svoje dovednosti. Stejně tak tréninky mi daly strašně moc a určitě bych chtěl vyzdvihnout i partu, která v Liberci je.
Chytáš spoustu soutěží, RAFL, 3.nejvyšší ligu za boleslavský B tým a Harcovskou florbalovou ligu. Jaký je mezi těmito soutěžemi rozdíl? Mají vůbec něco společného?
3. liga a „Harcovka“ je pětkový florbal. Vzhledem k tomu, že harcovskou ligu hrají v podstatě nadšenci z řad studentů, tak ty zápasy moc velkou úroveň nemají. To se ale prudce zlepšuje v play off. Mezi hráči můžeme najít spoustu florbalistů, kteří působili, nebo ještě působí v nejvyšších soutěžích a dokonce i na mezinárodní úrovni. Pro příklad třeba Lukáš Nesměrák, Ivan Ponomarev, „Díma“ Uglanov, nebo někteří další… Ti jsou ale většinou poskládáni do několika málo tymů. 3. liga má určitě celkově vyšší úroveň, ale finálové zápasy Harcovky se dají s některými zápasy určitě srovnat. RAFL je soutěž, kde se hraje téměř jiný sport, sice zde působí spousta hráčů z pětkového florbalu, ale celkový obraz hry je jiný. Na druhou stranu já ho beru určitě jako přínos, vzhledem k rychlosti hry a malému hřišti si člověk opravdu zachytá
Jsou nějaké týmy nebo hráči, proti kterým nerad chytáš?
Dá se říct, že nejhůř se mi chytá proti týmům, které nepatří mezi nejlepší. V takových zápasech je někdy těžké se soustředit a vyhecovat se. Mám rád, když jsem v tempu a myslím si, že je to pak znát i na mých výkonech. Kdybych měl mluvit o hráčích, tak se nedá říct, že by se mi na někoho hrálo špatně. Určitě si na některé dávám během hry větší pozor, ale člověk zároveň už trochu ví, co může čekat.
Vloni jsi získal ocenění pro nejlepšího brankáře RAFLu. Jak jsi na tom letos? Myslíš, že obhájíš titul?
Na to se hrozně těžko odpovídá. Loni sem byl určitě hodně překvapený. Vzhledem k tomu, že nemám objektivní srovnání, protože sledovat výkony ostatních gólmanů moc nestíhám, tak si netroufám tohle hodnotit. Určitě je v lize spousta šikovných kluků a vyčnívat není nic jednoduchého, takže jediné, co můžu dělat, je snažit se podávat ty nejlepší výkony.
Do brány ti přibyla konkurence v podobě Martina Maška. Co si o jeho brankářských schopnostech myslíš? Máš rád konkurenci mezi tyčkami?
Tak určitě, sem za tohle rád. Myslím, že Máša je kvalitní gólman a bude pro náš tým přínosem. Když zapracuje ještě někdy na psychické stránce (neber to osobně Mášo :-D) a pak i na svých problémech s pitím :-D, tak bude pro hráče soupeře ještě daleko nepříjemnější. Já osobně mám konkurenci rád. Když nemáš konkurenci, nemůžeš se s nikým srovnávat a když se nemůžeš srovnávat, tak se nezlepšíš a je to špatný :-D Myslím si, že tahle spolupráce bude ku prospěchu.
V loňské sezóně jste ve čtvrtfinále překvapivě vypadli s týmem Sklípkanů. Můžeme se teď vrátit pár slovy k tomuto čtvrtfinále? Kde byla chyba?
Se Sklípkany jsme podle mě vypadli hlavně z jednoho důvodu, a to byl nedostatek zkušeností a s tím spojená psychika. Ve druhé lize Dragoni soupeře přehrávali rozdílem několika tříd a nebyli zvyklí na vývoj zápasů, ve kterých se prohrává. To nás paradoxně bohužel potkalo v první lize až v play off a podle mě to byl hlavní důvod našeho vyřazení. Za stavu, když jsme prohrávali, byť třeba jen o dva góly, jsme to prostě nezvládli a hráli jinak, než jsme měli. Určitě si nemyslím, že to bylo v důsledku rozdílu kvality mezi týmy…
Jak vidíš Vaše šance letos?
Vzhledem k nasbíraným zkušenostem a posílení kádru pro letošní play off, máme určitě ty nejvyšší cíle. Samozřejmě, že jako každý kdo RAFL hraje, bych chtěl vyhrát. Mým základním cílem je určitě semifinále a byl bych zklamaný, kdybychom do něj nepostoupili. Pak už se uvidí. Co bych ale chtěl vidět nejvíce, je to, že na tom hřišti necháme všechno a budeme hrát jako tým.
Jak se připravuješ v zimní přestávce? Slyšela jsem, že jsi vychytal vítězství na turnaji v Dolním Bousově.
Abych se přiznal, tak během přestávky se letos nepřipravuju vůbec. Jsem rád, že si od florbalu chvíli odpočinu a nasbírám síly do druhé poloviny sezony, protože těch zápasů napříč všemi soutěžemi je opravdu dost. Do prvních zápasů ještě zbývá dost času a pro mě je to příležitost, kdy zase najdu chuť naplno makat během všech zápasů a tréninků. V Bousově jsme byli na turnaji už na jaře a jeho model i obsazení se nám líbilo. Odehráli jsme několik super zápasů a povedlo se nám vyhrát. Proto jsme chtěli hrát i teď v prosinci. Abych pravdu řekl, tak turnaj byl opět super po všech stránkách. Povedlo se nám všechny zápasy vyhrát a ve finále porazit kluky z Třebíče 8:2. Výsledek sice vypadá jednoznačně, ale rozhodně to nebyl lehký zápas. Od začátku do konce se makalo a hlavně dodržovalo, co jsme si řekli. Byl jsem opravdu nadšený z přístupu hráčů a dlouho jsem u nich neviděl takové nasazení a chuť do hry. Pro mě je pak hrozná motivaci jim to vrátit tím, že se na mě můžou v bráně spolehnout.
Máš nějaké rituály, které dodržuješ před nástupem na hřiště?
Nějaký typický rituál asi nemám. Stačí mi, když mám dostatek času se převléknout a dostatečně se rozcvičit a rozchytat. Pokud mi něco během rozchytání nejde, snažím se na to zaměřit, ale zároveň se tím nenechat nijak rozhodit, protože psychika je to, co dělá rozdíl mezi super výkonem a propadákem. Jediné co dodržuji je, že před úvodním vhazováním poklepu všechny tyče a tlesknu si, jak si někteří už určitě všimli :-D Pak už se snažím jen naplno soustředit a motivovat se.
Pořídil sis na chytání rukavice. Jaké jsou jejich výhody? Chytáš v nich pokaždé?
Rukavice jsem si letos pořídil s tím, že je vyzkouším během přípravy a nakonec jsem u nich zůstal. Důvodem je to, že střely do nezahřátých rukou opravdu hodně bolí. A jít do branky s tím, že mě střela bude bolet, je to nejhorší, co může člověk udělat. Nakonec jsem si je ale nechával i na samotné tréninky/zápasy. Největším problém rukavic je, že snižují cit vzhledem k míčku. U švédských gólmanů byly v poslední době k vidění rukavice na golf, a proto jsem je chtěl vyzkoušet. Jsou slabší a cit je v nich skoro stejný, jako s holýma rukama. Horší je jejich výdrž, ale vzhledem k ceně oproti florbalovým se tohle mínus maže, takže u nich zatím zůstanu :-)
Teď jedna technická. Z jaké vzdálenosti dokážeš zareagovat na střelu a kdy už je tvá reakce jenom instinktivní?
To je hodně, hodně těžké říct. Asi nedovedu určit nějaké konkrétní vzdálenosti, ale pokud je člověk připravený, dá se reagovat rychle. Horší je to s nečekanými nebo různě tečovanými střelami. Někdy to vypadá, že gólman pustil laciný gól, ale opravdu to není tak jednoduché, jak to někdy vypadá.
Jako gólman florbalu jsi začínal docela pozdě. Kdo tě k němu přivedl?
K florbalu jsem se bohužel dostal hodně pozdě. Bylo to v podstatě náhodou přes jednoho známého, díky kterému jsem začal chytat 2.ligu RAFLu za Gladiátory, a pak už to šlo jedno s druhým. Na vysoké jsem se dostal k pětkovému florbalu a postupně až do 3. ligy. Odmala jsem hrál aktivně hokej a poté fotbal, proto jsem to chtěl zkusit. Musím říct, že jsem ve florbalu našel ten „svůj“ sport a jediné co mě mrzí je, že jsem ho neobjevil dřív. Co nemůžu nezmínit je to, že jsem díky němu potkal velkou spoustu super lidí a troufám si říct, že i hodně dobrých kamarádů.
Nyní jsi jeden z nejlepších gólmanů na Mladoboleslavsku. Máš nějakého trenéra nebo jsi gólman samouk?
Chytat jsem se učil sám. Ať už šlo o sledování ostatních gólmanů, internetových videí nebo zápasů různých úrovní až po extraligu. Snažil jsem se naučit základní dovednosti a vždycky pracovat na věcech, o kterých jsem si myslel, že mi nejvíc nejdou. Určitě by to nešlo bez kluků z týmu, kteří byli ochotní se čas od času sejít a zkoušet různá cvičení a „blbosti“, které jsem si na ně vymýšlel. Vím, že to se mnou není občas jednoduché a tímhle bych jim chtěl poděkovat.
Jaký je tvůj brankářský vzor?
Moje první gólmanské vzory bych hledal v hokeji. Když jsem chytal, byl určitě největším vzorem Dominik Hašek, který v té době zářil v NHL. Dále pak třeba ještě Roman Čechmánek a další zahraniční brankáři. Co se týče florbalu, tak se mi líbí švédský gólman Patrik Jansson nebo finský reprezentant Henri Toivoniemi…
Děkujeme za rozhovor.